Dnešní den je ještě věnován aklimatizaci. Čeká nás cca 140 km do Antofagasty de la Sierra až na 15 km hrubého písku po asfaltu s občerstvením v El Peňónu. Po cestě stačíme zmoknout v teplotě 9 stupňů, ale než dorazíme do El Peňónu, už zase svítí sluníčko a je 18 stupňů. Zde u resto baru se stáváme atrakcí a chtějí...
Na další válečné poradě měníme trochu plány a z výletu do El Peňónu se stává cesta přes Antofagastu de la Sierra až do městečka San Antonio de los Cobres. Vzhledem k tomu, že vzdálenost mezi Antofagastou a San Antonio de los Cobres je 310 km a výška od 3.500 do 4.100 m.n.m, rozhodujeme se pro výškovou aklimatizaci, protože pokud to...
Po ranním tankování vyrážíme na přechod do Chile přes Pircas Negras Pass. Podle mapy má být ještě minimálně 45 km asfalt, tak nám to pěkně utíká, ale pouze prvních 6 km, Tady asfalt končí a začíná šotolina v krásném údolí. Jedeme, fotíme a obloha se pomalu vybírá. Příroda holt umí vykouzlit nádheru. Nacházíme zvláštní oplocený kámen pod cestou,...
Po vynikající snídani v našem hotelu skládající se z dvou opečených toustů, malého máslíčka, marmelády a čaje, uháníme s kručícím žaludkem po již známé cestě RN40, míjíme vesničku Guandacol, kde jsme byli ubytováni u vinaře a probíhaly tam nácviky na karneval, až na kruháč u městečka Villa Unión, kde je restaurace RUTA 40. Minule jsme nic...
Dalším pasem na přechod jsme vybrali Agua Negra Pass 4.780 m.n.m. Vyrážíme tedy po RN149, po 40 km končí asfalt a máme tady šotolinu. Celkem nezáludná, trochu to drncá, občas štěrk, ale 80 km rychlostí cesta krásně ubíhá. Asi za 80 km vjíždíme do oblasti San Juan a začíná zase asfalt. Narážíme na odbočku na observatoř a na druhou...
Návrat z dovolené je vždy nepříjemná věc, člověk se musí zase zapojit do všedních dnů. U nás tomu nebylo jinak, za týden pobytu na Rapa Nui jsme nějak odvykli ranního naskočení na moto a vyražení za dalším zážitkem. Proto je ráno takové pomalé, v klidu a beze spěchu balíme motorky a připravujeme se na další část cesty. Naším cílem je...
Velikonoční ostrov každý jistě zná, a to nejen díky panu Pavlu Pavlovi, který "naučil chodit" sochy moai, takže jej nemusím nijak představovat. Nebudu vás ani nijak unavovat podrobným popisem toho, jak jsme tu trávili čas.
Vstáváme relativně brzo, abychom v Santiagu byli včas a zakoupili ještě nějaké věci na Velikonoční ostrov. Snídani necháváme na později, někde na cestě. Poněkud zapomínáme, že je neděle, to tady obchody ani kavárničky moc nefrčí. Nakonec snídaně na benzínce po 108 km, alespoň míchaná vajíčka a slanina. Pak už jen cesta po dálnici do Santiaga, kde...
Majitelka restaurace, ubytování a kempu nám ráno dělá snídaní, vaječnou omeletu v pečivu zvaném puk. Ptáme se ještě, co to je za ořechy, které rostly hned vedle vinice. Po dlouhém dohadování a ochutnání zjišťujeme, že to jsou mandle. Ještě během balení spořádáme něco zralého sladkého vína a odjíždíme směr hory.
Ranní potřeba záchodu Petra vyžene ze spacáku něco kolem osmé hodiny. Kupodivu poté znovu zalézá do stanu a spacáku se slovy: "Tam je zima jak v ruském filmu, počkáme tak 15 - 20 min., než do údolí bude svítit sluníčko". Souhlasím, otáčím se na druhý bok a spokojeně čekám na sluníčko. Z 20 min. je asi hodina a ve stanu...