Probouzíme se v borovém háji, kam ani sluníčko nemůže. Ospale vylézáme ze stanu a venku už na nás čekají dva psi, jestli prý nebude něco k snídani. No sami nemáme, balíme, hygiena a projížďka po vymřelé vesnici, kde jsou i dvě restaurace, ale už nějaký čas zavřené. Asi tu byl dřív daleko větší turistický ruch. V místním obchodě snídáme...
Po dlouhém rozjímání, co vlastně s načatým dnem, neb pohled z výšky do krajiny nás vůbec nenutil k žádné činnosti, padlo rozhodnutí projet horami na rutu 60, pak zatočit doprava a překonat paso Internacional Los Libertadores ve výšce 3175 m.n.m. Vyrazili jsme z horského střediska dolů asi tisícem vraceček. Petr jel první, že bude točit na kameru...
Ranní probuzení v přeplněném kempu je úchvatné, modrá obloha a hory kam se podíváš. Po rychlé snídani (placky s paštikou) využíváme každý svojí koupelnu, balíme a vyrážíme se podívat po místních cestičkách.
Pondělní ráno je poněkud ospalé, venku zataženo nízká oblačnost občas jemně mrholí. Není kam spěchat a tak se nám podaří dorazit na snídani k desáté hodině. Tam se žádný zázrak nekoná opět míchaná vajíčka,, puky co se tváří jako pečivo a pár koleček salámu se se sýrem. Můžeme být vůbec rádi, že jsme něco dostali, dnes je sanitární den a...
Ahoj, dostal jsem za úkol zkontrolovat Honzův text a zjistil jsem, že chybí úvod. Tak tedy nejdříve poděkování. Buď ze smutku, anebo jen z roztržitosti jsme zapomněli Martinovi poděkovat za obětavé vedení výpravy. Není jednoduché naplánovat byť jediný den aby se zavděčil všem. A k tomu ta banda neukázněných nevděčníků a podle Martina rozvracečů....