Dospat
14.06.2024
Bulharsko si rozhodně s krásou řeckých lesních cest nezadá. Příroda je sice trochu jiná, více podobná té naší, plná borovic a smrků, ale náročnost a zážitek je stejně intenzivní.
Louky vykvetlé do té největší krásy a vůně borovicové smůly v letním vedru, to vše je neskutečně uklidňující a romantické. Takže to může vypadat, že šest magorů na řvoucích endurech tu krásu pěkně zkazí.Kdyby to bylo u nás, tak bychom brzy někde našli natažené ocelové lanko přes cestu nebo nějakou podobnou parádu, která má nenápadným způsobem oznámit jezdcům, že zde nejsou vítání. Tady ne. Naopak lidé na nás mávají a zdraví nás, jakmile nás vidí.
Prolétáme lesy po hliněných, písčitých a kamenitých cestách a kromě zaorání Bobiny v jednom z příkrých sjezdů, po kterém Petr (H) musel několika intenzivními karatekopy a taiči chvaty opravit poškozený kufr a vlastní sebevědomí, vše probíhá bez zásadních problémů.
Na oběd jsme dorazili do městečka Dunya a bylo to se štěstím. Buřina kroupová nás přepadla v kavárničce, taktže dávku vody dostaly jen motorky a večer jsme strávili ve stanech u nádherné přehrady Dospat.