den 98. a 99. Copacabana a Isla de Sol

6.4. - 7.4.2023

Po nezdařeném pokusu o projetí Silnice smrti vyrážíme do města Copacabana nacházející se na břehu jezera Titicaca. Máme před sebou asi 150 km, den je jako vymalovaný, tak proč se neponořit do provozu v La Paz. Už se z nás pomalu stávají znalci místních poměrů. Semafor nás nezastaví a vytlačit už se nenecháme, i když to jsou nervy, jestli místňák zabrzdí. Pomalu ztrácíme evropské návyky a o to lépe se nám pohybuje v ulicích. La Paz se ztrácí v dáli a my se pomalu blížíme k jezeru Titicaca. Asi 90 km před Copacabanou potkáváme na silnici celkem velké množství chodců a cyklistů. Když přijedeme k jezeru Titicaca, neodoláme a navštívíme místní krámek se suvenýry, který se vztahuje k Thor Heyerdahlovi - tomu co dokázal, že se dá na rákosovém člunu brázdit oceán. Dokonce kývneme na projížďku po jezeře. Loď z dálky vypadá jako rákosová, ale když přijdeme blíž, je to laminát, na kterém je připevněn rákos. Užijeme si půlhodinovou projížďku a pokračujeme dál a stále předjíždíme chodce a cyklisty. Dorazíme k přívozu, což je hromada lodí převážející všechny možné automobily, autobusy a vůbec vše, co chce na druhou stranu. Není tu most a druhá cesta do Copacabany vede přes Peru. Přijíždíme do Copacabany a zde je spousta lidí. Najednou je jasné, že všechny, co jsme předjížděli, jsou poutníci, co směřují do Copacabany na Velký pátek. Na břehu je postaveno spousta stanů, na náměstí také a na různých vhodných i méně vhodných místech. Jdeme na něco k večeři a zakoupit plavbu na ostrov Isla del Sol. Místo, kde se zrodilo slunce, bůh Virakochy a první incký vládce Manco Capaca. Z tohoto důvodu tento ostrov mají Bolívijci ve velké úctě.

V pátek vyrážíme lodí na prohlídku ostrova Isla del Sol a Isla de la Luna. Výlet má trvat od devíti hodin do půl šesté. Většinu času jsme strávili na lodi s výjimkou 3 hodinových zastávek na ostrovech. Z toho dvě byly na ostrovech u zřícenin staveb Inků a jedna v restauraci po cestě. Celkem nuda. Je pravda, že na ostrově Isla del Sol jsme museli vystoupat téměř 100 výškových metrů a to ve výšce 3.800 m.n.m., což zase taková sranda nebyla, ale rozhled to byl, to jo. Navíc nám nějak úplně neseděl program s tím, co nám prodávala paní v kanceláři. Zjistili jsme, že plujeme na jiné lodi s trochu jinými zastávkami. Přijdeš na molo, ukážeš lístek, místňák tě usadí do lodi a myslíš, že to tak má být. A ono není, nebyli jsme jediní, co cestovali na špatné lodi, ještě jsme museli zajíždět do jižního přístavu a vylodit dvě turistky. Po návratu se z Copacabany stalo přelidněné městečko. Všude stánky, atrakce, no matějská hadr. Dáváme večeři a vstupujeme do víru událostí. Neuvěřitelné množství krámků, kde se dá koupit úplně vše. Jak tak procházíme městem, najednou potkáme průvod s rakví Ježíše, takové procesí jsem ještě neviděl. Tady je ukázka. Ještě chvíli couráme městem, kupujeme různé laskominy (mě nejvíce oslovily jahody na špejli v čokoládě) a někdy kolem jedenácté odcházíme na kutě. Město žije až do rána. Zde se slaví pouze Velký pátek, pondělí už ne.