8. Z Humahuaca do Termas de Fimbalá

08.01.2023

8.1

Ráno, po malé rozcvičce, vyrážíme na cestu. Předpokladem je, že teď už pojedeme trochu intenzivněji na jih, abychom měli dost času na Patagonii. Ale jak nás znám, i v rychlé jízdě si najdeme dost zábavy. V každém případě články asi budou chvilku kratší. Budu se snažit alespoň vkládat více fotek.

Z Humahuacy, z údolí barevných hor, vydáváme se do nižších oblastí. Našim dnešním cílem je město Cafayate, první z vinařských městeček Argentiny, kterou navštívíme.

Hned po pár kilometrech, na čerpací stanici, získáváme novou zkušenost. Potkáváme cestovatele z Brazílie, kteří míří na druhou stranu And, do San Pedra. Jako zkušení cestovatelé, kteří tam už byli, je upozorňujeme na vysoké převýšení a důsledky z toho plynoucí. Jenže oni jsou prý vybaveni. Vytahují pytlík bonbónů a vysvětlují, že v nich je zamíchaná koka a že ta pomůže z výškovou nemocí. To musím také vyzkoušet. Beru 4 ks a loučím se. Ještě celá parta brazilců obdivuje Yamahy Petra a Honzy, prý se do Brazílie nedovážejí a všichni je chtějí. Hm.

Při kafíčku u kasy objevuji ty inkriminované kokadražé, tak kupuji 2 pytlíky. Trochu jsem se zarazil nad cenou, ale když budou fungovat... Raději jeden vyzkouším. Uff. Po vycucání půlky bonbón vyplivnu. Nevím, jestli to bylo psychosomatické nebo nejsem zvyklý na dr.. tedy na podpůrné prostředky, ale začala se mi točit hlava. To se na motorku moc nehodí. 

Scenérie opět nádherná, tak se také potěšte.

Večer dorážíme do Cafayate. Zase máme štěstí na ubytování a i na večerní zábavu. Místní folklór s tancem i zpěvem a frontmen bavící celou společnost. Všech se ptal, odkud jsou, a asi byl trochu překvapen naší informací. Byly jsme na chvilku středem zájmu celé restraurace.

9.1

Po rozloučení s ubytováním, při kterém vážně uvažujeme o prodloužení pobytu zde, tankujem u místní čerpací stranice. Petrovi se zřejmě odtud nechce, tak odkládá stroj a trucuje. Marně. Času je málo a kilometrů fůra. Jedem!

Na dlouhých rovných úsecích cesty prohlížím na navigaci detaily okolní krajiny a objevuji další Termas nedaleko od silnice. Sjíždíme přes malou osadu a brod k malému ráji. Zřejmě už delší dobu opuštěný parčík s grily s pečlivě rozmístěnými kameny a malý domek ukazuje, že zde bývaly docela hezké mejdany. Poobědváme a užíváme si klidu místa. Petr se odhodlává a vyjíždí ještě o kus výše, kde má být onen horký pramen. Půl hodiny jsme poslouchali mizející a objevující se bublání motorky mezi skalami a už jsme se sázeli o to, kdo pro něj pojede. Nakonec se ve zdraví vrátil. Nahoře je prý několik domků s bazénky s vodou s horkého pramene, evidentně také nějakou dobu opuštěných.

Dojídáme, nasedáme a vracíme se na silnici.

Večer spíme ve městě Belén. V jednom z ubytování Petr zkouší smlouvat o ceně, ale asi se to tu nedělá. Tak hledáme jiné. Úspěšně, jen za ještě vyšší cenu. Nová zkušenost.

10.1
Dnes dorazíme do termálních lázní Termas de Fimbalá. Zatím nevíme, co to je, ale vidět to chceme.

Po klidných 200 km a po intermezzu v malé a velmi milé kavárničce u cesty jsme tam dorazili. Do Termas de Fiambalá chybí 17 km . Tak dame obídek a vyjedeme nahoru vykoupat svá těla a duše. 

Na náměstí, po malém, ale milém střetu s místní policií, kdy jsme motorky odstavili na jediné volné parkoviště v okolí, kde stálo jen pár malých motorek a mopedů nevěda, že to jsou mašiny policie a stejně tak je jejich celé parkoviště. Ale místní policistka byla milá a usměvavá a i když nás ze svého místa vyhnala, dovolila nám parkovat na chodníku v parku hned naproti, hned za vánočním stromečkem. 

Na parkovišti jsem ale zjistil, že z mé motorky teče benzín. Není to ale jen nedotažený šroub. Zdá se, že včerejší nehoda v potoce měla následek. Výstup z jedné z přídavných nádrží dostal patrně od kamene, na kterém jsem upadl, ránu a trošku se vytrhnul z uložení. Nezbývá, než nádrž vyprázdnit a odpojit od systému. Nečekal jsem, že bude tak náchylná na poškození. 

Mezi tím, co jsem zjišťoval důvod a rozsah poškození, kolegové odešli do restaurace. Obligátní "objednejte mi to co sobě" tentokrát nebylo zcela šťastné. Dorazil jsem ke stolu právě včas, abych dostal objednaný pokrm. Milan tvrdil, že je to skopové a že mu to chutná. Hm. Bylo to studené, tvrdé a já jsem si vzpomněl, že když jsem ležel pod motorkou, uviděl jsem zpoza restaurace vycházet 4 psi s hladovýma očima, kteří vypadali, že jim někdo sebral oběd. Petr, který objednával, mi pak řekl, že kdyby mu paní španělsky řekla, že uvaří dva z těch psů, stejně by řekl "Sí", protože by jí nejspíš nerozuměl.

Nádrž na KTM jsme s Petrem vyprázdnili, ucpali a tím vyřadili ze systému. Pěkně mě to štve, ale na další cestu to nemá vliv.

Konečně se dostáváme k cestě do Termas. Je to asi 17 km do hor. Po patnácti ale, nečekaně, závora a důležitý mladík. Prý jestli máme lístky. No kde bychom je vzali. Koupíme si je tady. Tak to prý ne. Lístky se dají koupit výhradně na náměstí dole ve městě. Polykáme asi milion sprostých slov a několik rad do života pro toho mladíka, otáčíme motorky a jedeme zpátky. Koupit lístky na náměstí nám trval 30 vteřin a z toho 27 jsme zjišťovali, kdy mají otevírací dobu. Vzhledem k času jsme vybrali dobu do 20:00, zaplatili a vyrazili zpět nahoru. Mladík u závory s úsměvem lístky trhá a s důležitostí odpovídající jeho úřadu nás vpouští dovnitř.

Termální lázně Terms de Fiambalá je v podstatě soustava kaskádových nádrží s různými teplotami vody. Začíná to myslím na 42 stupních a končí na 35. Téměř všechny jsme vyzkoušeli a mají zjevně dobrý účinek. Ve spojení s nápojem Maté, který Petr objevuje v místním kiosku se všichni uklidňujeme a užíváme si. Musím říct, že ta horká voda zas tak příjemná není, ale Petra přestala bolet hlava a krk, takže je voda super.

Zůstali jsme tam do 8 večer, a tak nás příjemný vyhazovač musel vyprovodit. Neprotestujeme.

Po návratu do Fiambalá nacházíme ubytování a hned po nahlášení jedeme na večeři. První volba nebyla šťastná, protože paní, zřejmě majitelka nebo managerka, mluví španělsky rychlostí šestihlavňového kulometu Gatling a vehementně odmítá zpomalit. Takže výsledkem objednávky je tradiční jídlo locro, což je kukuřičná kaše s masem. Nebylo to tak špatné, ale nějak si nás přestali všímat. Ani pivo nepřinesli. Takže když se nám podařilo obsluhu přivolat raději jsme hned zaplatili a odjeli. Změnili jsme místo za lepší na náměstí, měli jídlo i slušné víno. Večer ukončujeme 2 lahvemi a jdeme spát.