26. Villarica, Pucon
26.2 - 27.2
Ranní vstávání a odjezd byl okořeněn další malou poruchou na KTM. Ale nic světoborného to nebylo, a tak brzy, kolem 12 vyrážíme na cestu. Po pár kilometrech potkáváme příjemnou restauraci na břehu moře, takže opět pořizujeme fotky a dáváme si oběd. Je třeba využít každou příležitost. Už jich moc nebude.
Míříme do Pucónu, města u jezera Villarica kousek od sopky stejného jména.
Vulcán Villarica je jedním z nejaktivnějších stratovulkánů v této části And. Poslední velká erupce pliniovského typu, to je ta, co ze sopky létá vysoko do vzduchu všechno možné, byla v roce 1948. V roce 1964 předvedla sopka tzv. Strombolský typ erupce, kdy si jen tak odfukuje a objevují se proudy lávy, nebo, jako v tomto případě také lahary, což jsou potoky spousty vody, bahna ze sopečného popela a ztuhlé lávy. Poslední erupce byla v 2015.
Teď se ze sopky kouří a občas si upšoukne. Nic velkého.
V pucónu nalézáme slušné ubytování a vzhledem k tomu, že je to posledí zajímavé místo před San Antoniem, zůstáváme 2 dny.
Návštěva sopky je okořeněna nejen sjezdem na tříkolkách, ale také dlouhou teréní vložkou pod vedením Honzy, ze které byl návrat až po desáté večer. Zase jedna noční vložka k radosti Petrově. Některým navíc upadla těla i motorky, a tak měli opět zážitky nejen krásné, ale i intenzivní.
28.2
Ani se mi nechce o jízdě psát. Celá po dálnici. To je strašná nuda. Proletěli jsme kolem města Temuco, Zastavili se v Los Angeles a večer přistáli v cavanas Santa Rosa v Salto de Laja.
1.3
Salto de Laja je městečko kolem pár vodopádů. Samořejmě se na ně musíme podívat. Ale jsou jen dalším příkladem míst, kam vlastně nechceme. Vodopády dobrý, ale kolem stánky se suvenýry a lákadly pro turisty. Rychle pryč.
Dnes máme úkol vyzvednout zásilku v DHL v Talce. Je v ní nové sledovací zařízení a napáječ na notebook. Obě věci Honzovi ukradli před dlooouhou dobou v Santiagu. Protože Honza s Petrem pokračují dál na sever, nechali si nové poslat. Takže tímto oficiálně sděluji, že GPS tracker je znovu aktivní.
Na město Talca a hon za DHL raději vzpomínat nebudu. Moc aut, 35 stupňů, moc lidí. Pryč odsud. Spaní v Pencahue nebylo nic moc, ale někde spát musíme, ne?
2.3
Už mám dost dálnice, tak to vezmeme cestou kolem moře. Kdepak jsou dlouhé šotolinové silnice, kde potkáte sotva 1 auto za hodinu. Ty už já asi neuvidím. Kromě krátkého přejezdu po písku přes hory k moři, kde se teplota během 5 minut změnila z 26 na 17 stupňů a malé zastávky u slanisek a nádherného jezera Vichuquén, kde bychom, mít čas, normálně zůstali nebylo na cestě nic zajímavého a k večeru dorážíme do San Antonia.