21. Cueva de las Manos

12.2

Cesta přes planinu v Santa Cruz vypadá na mapě nudně. Žádná města, rovná silnice, zatáčky po 30 kilometrech. Nic moc. Ale vítr slábne a teplota stoupá, tak se to dá vydržet. Navíc uprostřed ničeho se objevuje neskutečná oáza, kamenný dům s restaurací a barem. Kde se tam vzal a proč tam je nevíme. Ale majitel nám to brzy osvětluje. Ukazuje fotografie ryb, které tady s turisty vytahuje z okolních řek.

Mimo jiné tu Jenda objevuje mapu s informacemi o oblasti. Vím, že několik desítek kilometrů odtud jsou nějaké jeskyně, ale když jsem zběžně prohlížel obrázky na Googlu, řekl jsem si, že další díru do skály vidět nechceme. Ó, jak jsem se zmýlil. Ještě že Jenda mapu na stěně prohlédl a zjistil že jeskyně jsou v údolí, které vypadá jak údolí řeky Colorado v USA. Upravil jsem tedy itinerář a zamířili jsme tam.

Kdybych si dříve přeložil španělský název jeskyní Cueva de las Manos do češtiny, pochopil bych, co je na nich zajímavého.

Ten kaňon pojmenovaný Caňon Pintura vznikl před 100-150 miliony lety po výbuchu sopky, je přes 50 km dlouhý a je nádherný. Navíc je to jediná díra v zemi s vodou v okruhu spousty desítek kilometrů. Proto se sem stahovali nejen lamy, aby se napily, ale také lidé, aby se skryli před nepřízní počasí. A protože asi neměli co jiného na práci, začali obtiskovat dlaně na skály. Vlastně ne obtiskovat, ale obmalovávat. Cueva de los Manos je jeskyně rukou.

Nejstarší dlaně jsou 9500 let staré. Celá jeskyně obsahujě tisíc otisků dlaní a spoustu dalších maleb. Je to památka zapsaná v seznamu Unesco a já ji málem minul.

Strávili jsme s Honzou a Milanem v jeskyních 2 hodiny, zatímco Petr hlídal pozice u motorek. Jsem rád, že jsme tam byli.

Cestou do města Perito Moreno jsme zachránili jednoho neopatrného řidiče vozidla, který uvízl ve výjezdu nad údolím. Dobrý skutek byl odměněn bezproblémovou cestou a průměrným ubytováním v Perito Moreno. Pozor. Nepleťte si tohle město s ledovcem stejného jména. 

13.2

Dnes se loučíme s Argentinou a přejíždíme definitivně do Chile. Je třeba říci, že Argentina byla moc příjemná, všude byli moc milí lidé. Benzín je za babku a jídlo skoro všude také. Nečekali jsme to.

Do Chile přejíždíme u jezera, které argentinci nazývají Buenos Aires a chilané General Carrera. V prvním městečku Chile Chico zjišťujeme, že přes jezero jezdí trajekt. Vzhledem k počasí, které vládne na objezdu toho jezera je rozhodnutí jednoduché. Zalézáme do restaurace v přístavu a čekáme, jestli se na trajekt vejdeme. A vešli.

Po dvou a půl hodinách cesty přistáváme v Puerto Ingeniero Ibanez, kde nacházíme ubytování a přespáváme.

14.2

Kolegové včera domluvili snídaní, tak si dáváme míchaná vajíčka a hned je den hezčí.

Nacházím v mapách cestu mimo hlavní silnice, a tak s trochou odvahy navádím výpravu tam. 80 km parádní cesty po lesních a polních cestách ocenili všichni a moc jsme si ji užili. Konečně příroda bez větru, stromy a louky kolem nás a skoro žádná auta.

Po poledni oběd v autobusu a pak cesta do Coyhaique byly stejně příjemné, obzvlášť když jsem zase uhnul z hlavní cesty a posledních 20 km proměnil v 60 po dalších cestách polních a lesních. Dojeli jsem i k hranicích s Argentinou, ale jen z průzkumných důvodů.

Večer ve městě zkusili Honza s Petrem sehnat pneumatiky, protože jejich začínají vypadat jako galusky. Nesehnali kromě nějakých čínských nic, takže to musí zvládnout až do Santiaga.

Uléháme ke spánku v chatce příjemně unaveni. Byl to jeden z nejhezčích dnů co se jízdy týká.