Kolem samá Makedonie 

Řecko? Severní Řecko? Kdepak. Západní a severní Makedonie, dnes součást Helénské republiky, v dávných časech země starověkých makedonců, řeckého národa sdílející s ostatními řeckými národy helénskou kulturu a sídlícího proměnlivě na území mezi bulhary a dalšími řeky. Pro nás řecká část Makedonie znamená nádhernou přírodu s neomezenými možnostmi jízdy horami a spoustu příjemných lidí v městečkách a vesničkách. Je jedno, jestli se nad vsí ozývá pravoslavný kánon, nebo se nad ní tyčí mešita, lidé se chovají mile, vstřícně a zdrženlivě zvídavě. Na slova ček repablik kontrují obvykle jmény jako Nedvěd, Koller nebo Čech. Historie skoro tak dávná, jako Alexandr Veliký…

Tak nějak jsme předpokládali, že náročnost našeho cestování bude mít stoupavou tendenci, jak se na padesátníky sluší (Maty promine…). Ale Honzík, náš letošní plánovač, nám tuhle představu zničil hned v zárodku. Po nudné projížďce po dálnici jsme vletěli rovnou do offroadu jak se patří. Cesty horami, udržované gradery nebo vůbec, byly plné různě velikých kamenů od pěticentimetrového štěrku až po hezké, 30 cm velké překážky. Nádhera… proto jsme sem jeli. Trochu jsme nepočítali s hřebíky, ale výměna byla tak rychlá, že jsme na ní rychle zapoměli.

První den jsme ujeli v terénu jen pár desítek km a zakotvili na prvním příhodném místě v horách. První noc ve stanu byla příjemná. Pravda štěkot psa, noční výstřely a večerní diskuse o medvědech způsobila, že jsem minimálně já byl celou noc napjatý jak struna.

Další den po severní Makedonii pokračoval ve stejném duchu, jako ten první. Nádherné prostředí, těžké cesty a krásné počasí. Při cestě bylé hodně pramenů a jeden z nich použil Viťák k očistě. Jak všichni víme, je hodně odvážný, tak jsem obrázek malinko upravil. Nechci se nechat zavřít za ohrožení mravní výchovy mládeže. Bobina to zkusil taky, ale opravdu do hloubky se neodvážil.

Zítra přejedeme hranice do Bulharska. Ale dnes si pořád užíváme nádherné přírody.