17. Punta Arenas, Puerto Natales

3.2

Dnes dojedeme do Punta Arenas, kde nás snad čekají nové pneumatiky. Před tím se musíme přemístit do města Porvenir, kde nasedneme na trajekt a přeplavíme se přes Magellanův průliv. Lístky jsme koupili na netu už před pár dny, takže se musíme jen trefit na konkrétní čas, a to jest 14:00.

Znamená to ráno vstát brzy, posnídat CDD a v 7 vyjet. Musíme si udělat rezervu na nepředvídatelné okolnosti, které nás na hranicích nebo na šotolině mohou potkat.

Na hranicích vše v pohodě až do chvíle, než jedna s úřednic nakoukla Milanovi do kufru a našla tam bombu. Tedy nikoliv BOMBU, ale cibuli. A to byl průšvih protože ovoce a zelenina se do Chile vozit nesmí. Nicméně Milana to nerozhodilo a na kulomet španělských slov odpovídal laxním českým mlčením. Petr se snažil přesvědčit úřednici, že cibuli celou i se slupkou okamžitě skonzumuje, ale ona ne. Že prý prohřešek viděla a z úřední povinnosti jej nemůže zapomenout.

Milana se to však stále netýká. Nakonec to slečna vzdala, popadla ho za rukáv a zatáhla zpět do úřadovny, kde musel zaškrtnout u jednoho odstavce, kterému nerozuměl, slovo SI namísto NO, a tím potvrdit, že nějaký kontraband vezl. Cibule byla úředně zabavena a tím byla celá záležitost vyřešena. Snad se to s tipm chudákem Milanem nepotáhne navždy, když to má teď v papírech. 

Po několika desítkách kilometrů za hranicemi jsme opustili asfalt a vyrazili k Porveniru po šotolině. Vítr foukal více, než obvykle a snažil se nás shodit ze silnice. Nepovedlo se mu to, ale občas to bylo opravdu na hraně.

Nakonec jsme do přístavu dorazili s dvouhodinovou rezervou, takže jsme stihli ješte oběd v chorvatské restauraci, olepené chorvatskými vlajkami, kde ale nikdo na naše "dobro došli" nezareagoval. Neva. Jídlo bylo vynikající.

Dvě hodiny na trajektu jsme prospali a v Arenas jeli rovnou k prodejci pneumatik. Pro mě a Milana měl pneu připravené a Honza a Petr se rozhodli, že měnit zatím nebudou. Ještě sehnat někoho kdo je vymění. To se také povedlo, ale až na druhý den na ráno. Dobře. Najdeme ubytování.

Na Bookingu jedno bylo, tak jsme se tam vydali. Popravdě to bylo poprvé, kdy jsem se zmýlil ve výběru. Všechno sedělo, ale když jsme tam přijeli a zazvonili, otevřelo nám vyděšené patnáctileté děvče a začalo nám ukazovat bydlení. Nejdříve nás zavedla do obýváku, kde seděl starší pán, zřejmě otec, který pracoval na počítači a ukázala úzké točité schody do kumbálu nad obývákem, kde stáli 4 postele s mezerami asi 20 cm mezi sebou. To už jsme byli vyděšení i my. Asi to na nás uviděli, tak nám ukázali koupelnu a za ní dvě místnosti s postelemi. To je prý ale dražší.

Představa, že budeme možná 2 dny spolubydlet s rodinou nás moc nelákala, obzvlášť, když to vypadalo, že koupelna je společná. Tak jsme se omluvili a zmizeli. 

Druhý pokus už byl lepší. Hotel se jménem Yellow submarine. Nejdřív mě to netrklo ale jak jsme vlezli do recepce a na ní stála půlmetrová žlutá ponorka, bylo jasné, kde jsme. Pan majitel vypadal jako obstarožní rocker a na stěnách kolem recepce visely plakáty a zarámované lístky na Led Zeppelin, Jethro Tull a jiné lahůdky. Tak jsme tam zůstali.

Pokoje byli bez oken, ale čisté, snídani nám vařili včetně vajíček takže dobrý.

Den jsme uzavřeli v restauraci s exkluzivním jídlem. Ceny příšerné, obsluha slabá, ale jídlo celkem ušlo. 

4.2 - 5.2

Další dva dny mám jako ve snách, protože jsem měl něco na práci a kromě výměny pneumatik jsem je strávil v jídelně Žluté ponorky s počítačem v ruce. Se mnou tam trávil čas také pan majitel. Má tam gramofon a velkou spoustu desek, tak jsem si i něco poslechl. Tedy první den. Druhý den pán usoudil, že mě nejspíš ruší, a tak si vzal sluchátka. Chyba. Nejdříve začal pobrukovat, pak občas zapištěl nějaký tón a nakonec pištěl jak přiškrcená myš celou Led Zeppelin IV. Musel jsem si vzít také sluchátka.

Kolegové mezitím vyrazili po městě a do okolí. Fotodokumentaci přikládám.

Punta Arenas je docela hezké město. Na hlavních ulicích jsou hezké domy. Trochu nás překvapila jedna z úřadoven nejmenované tajné služby, která nevypadala až tak tajně, ale asi jsou tu jiné zvyky.

Určitě to bylo město s nejdražším jídlem. Nějak jsme si zvykli na to, že Argentina je levná, ale tady to bylo drahé i na Chile. Možná je to tím, že sem a do Ushuaie, kde to bylo podobné, jezdí velké výletní lodě a vozí sem bohaté turisty, co zaplatí cokoliv. Nevím.

6.2

Z cesty z Punta Arenas do Puerto Natales si pamatuji v podstatě jen boj z větrem a česko-polsko-kdovíjakoou skupinu motorkářů na vypůjčených strojích BMW 1200 GS, kteří nás neustále předjížděli a my zase je. Tvářili se hrozně důležitě ale byli slušní. Měli doprovodné vozidlo a průvodce s bundou se znakem Argentinské cestovky. Říkali jsme si, že asi tůristi na výletě. Trochu mi sklaplo, když jsem bojoval s větrem a oni kolem nás prosvištěli mnohem vyšší rychlostí, ale ve svém věku se s takovým ponížením srovnám. Přeci jen zranění už se nehojí tak dobře.

V Natales jsme s ubytováním moc nevymýšleli. První kemp, který jsme uviděli, jsme také obsadili. Trochu překvapující bylo, že se pan recepční choval jak na pionýrském táboře. Nejdříve nás seznámil s kempovým řádem pak nám ho ještě vrazil do ruky v písemné formě ve španělštině a angličtině a řekl, že dokud si ho nepřečtěme, nebudeme tam bydlet. To bylo něco pro Viťáka. Zasekl se a že si nic nepřečte. Nakonec jsem nějak zakamufloval Petrův odpor k autoritám, ocenil, že Milan přečetl celý dokument slova španělsky ani anglicky neznaje a už jsme stavěli stany. Vlastně ještě ne, protože Petr chtěl motorku vedle stanu a to táborový vedoucí nedovolil, protože tady má všechno své místo. I to se vyřešilo a nocování bylo zajištěno.

Natales je centrum hikingu v oblasti, takže kolem nás bydleli různí zvláštní lidé s velkými batohy, dlouhými vousy a i jinak přírodně vybaveni. Ráno jsem některé z nich viděl odcházet v dešti a těmi obrovskými zavazadly na zádech a s úsměvem na rtech. Vlastně ne. Oni se nijak netvářili, nezdravili, nepovídali si. Asi mimozemšťani na výzkumu. Nicméně městečko bylo příjemné, večer jsme si ho prošli a ochutnali místní dobroty. A také nakoupili snídani, protože v kempu nic nekoupíme.